Principy fungování neurofeedbacku 

1. Mozek jako samoregulační systém

Mozek je biologický systém, jehož hlavní úlohou je udržovat rovnováhu (homeostázu) a reagovat na okolní prostředí tak, aby fungoval co nejefektivněji. Neustále monitoruje miliony vnitřních signálů – napětí neuronů, rytmy, chemické procesy. Když je tato rovnováha narušena (např. stresem, přetížením, úrazem, chronickým napětím), může dojít k neoptimálním vzorcům mozkové aktivity. Ty se pak projevují například:

• problémy s pozorností
• potíže se sebeorganizací
• úzkostí a podrážděností
• nespavostí
• sníženou odolností vůči stresu
• výkyvy energie

Mozek se však dokáže učit a měnit — tomu se říká neuroplasticita. Neurofeedback využívá tuto schopnost a poskytuje mozku velmi jemnou, ale přesnou informaci o tom, co právě dělá.

2. Snímání mozkové aktivity přes EEG 

Trénink začíná tím, že se na hlavu připevní malé elektrody (nesnímají bolest, nevedou proud, nevysílají žádné signály — jen čtou signál). Elektrody zachytávají:

• rytmus mozku na různých frekvencích delta, theta, alfa, beta…)
• jejich vzájemné poměry
• stabilitu signálu
• výskyt zpomalených či naopak příliš rychlých vln
• asymetrie mezi hemisférami

Tyto parametry vytvářejí "aktuální stav" mozku v danou chvíli.

3. Převod mozkové aktivity do zpětné vazby 

EEG signál se v reálném čase převádí do:

• obrazu (např. videohra, která běží hladce nebo zpomaluje)
• hudby (která se jemně přerušuje)
• vibrace nebo světelného podnětu

Tato zpětná vazba není návodem typu "dělej tohle". Je to informace, kterou mozek automaticky sleduje. Co je důležité: Klient nemusí nic vědomě řídit. Mozek se učí sám, protože automaticky reaguje na změny ve zpětné vazbě.

4. Zpětná vazba = zrcadlo mozku 

Mozek vidí v reálném čase:

• kdy pracuje stabilněji
• kdy je aktivita příliš chaotická
• kdy přechází do neoptimálního vzoru

Zpětná vazba funguje jako zrcadlo — ukazuje mozku jeho vlastní stav. 

Příklad:

• Když je aktivita přirozeně vyrovnanější → hra se zrychlí, zvuk se vyhladí.
• Když sklouzne do nestability → zpětná vazba se zhorší.

Mozek automaticky vyhledává podmínky, které vedou k lepší zpětné vazbě — tedy k vyrovnanějšímu fungování.

5. Princip operantního učení 

Neurofeedback využívá princip tzv. operantního podmiňování (ale na podvědomé úrovni):

• Stabilnější mozkové stavy jsou jemně odměňovány (plynulá hudba, plynulý obraz).
• Nestabilní stavy odměněny nejsou (mikro-změna ve zvuku, obrazu nebo ve vibraci).

Mozek:

1. rozpozná, jaký stav mu přináší "odměnu"
2. začne ho častěji vyhledávat
3. vytvoří nový, zdravější vzorec fungování

Je to podobné, jako když se dítě učí jezdit na kole — přes pokus a omyl si mozek ladí rovnováhu.

6. Automatická autoregulace mozku 

Hlavní kouzlo neurofeedbacku je, že mozek:

• neusiluje o výkon, ale o rovnováhu
• nepracuje vědomě
• reaguje na velmi jemné signály
• adaptuje se přirozeně rychleji, než bychom zvládli vědomou snahou

Mozek neustále hledá stav, kde se mu "funguje nejlépe":

• efektivní rychlost myšlení
• stabilní pozornost
• optimální úroveň bdělosti
• klidnější reaktivita na stres

7. Vznik nových neuronálních vzorců 

Při opakovaném tréninku mozek upevňuje nové vzorce:

• zlepšuje synchronizaci sítí
• stabilizuje frekvenční rytmy
• posiluje spojení mezi oblastmi mozku
• zefektivňuje přepínání mezi režimy (výkon × relaxace)

To má dopad nejen na psychiku, ale i na fyziologii:

• lepší spánek
• vyšší odolnost vůči stresu
• lepší schopnost koncentrace
• rychlejší regenerace
• stabilnější nálada